Dom na plantáži/ Mikaelson house

*Príde s Hope na plantáž.Ide pomaly k dverám a vyberie z vrecka kľúče.Pomaly a opatrne si otvorí a vojde aj s malou dnu.Obzrie sa.Usmeje sa sama pre seba a ide pomaly do jednej z izieb hore.Otvorí dvere a Hope uloží do postele.Usmeje sa na ňu a dá jej pusu na čielko.Následne tašku položí vedľa postele a u.r. ide dole do kuchyne.Otvorí chladničku a vypije sáčok s krvou.Potom ide do salóniku kde si naleje whiskey a vypije ju na ex.Vezme si knihu a posadí sa s ňou do kresla.Nadýchnr sa a začne čítať.Po piatich minutách ju to prestane baviť tak sa postaví a knihu dá na miesto.Ide do kúpeľne kde sa osprchuje.Následne sa vysuší a prezlečie do nočnej košele.V hlave má stále plán s Francescou.Nadýchne sa nad tou predstavou vyhratého boja.Výde z kúpeľne a ide do svojej izby.Sadne si na posteľ a vlasy si z drdolu rozpustí a pár krát mávne hlavou sem a tam.Pozrie na seba do zrkadla a začne spomínať na staré časy.Tie časy keď bola ešte človekom.Tie zlaté časy keď bola voľná.Povzdychne si aj nad tým že už má len Nika a Elijaha a ostatný sú mŕtvy.Dúfa ale že bude všetko v poriadku.Že znovu uvidí milovanú rodinu.Postaví sa a prejde k stolíku Položí na neho gumičku a potom prejde k posteli.Odokryje paplón a lahne si.Zakryje sa a zhasne svetlo.Pomaly zavrie oči a myslí.Zamyslí sa ako asi to dopadne s Diegom a s Francescou.Ale čo malá Hope?Aj ona je dosť dôležitá.Otočí sa na bok a otvorí oči.Pokrúti hlavou a znovu sa otočí.Oblízne si pery a zavrie oči.Čoskoro zaspí a má sen.Krásny sen.Sen kde je jej milovaná rodina.Všetci ktorých ma rada.Ako za starých čias.Všetko tam je.Jej detstvo.Ako sa postavila otcovi aby nechal Niklausa.Všetko má pred očami.Prevalí sa na bok a pokračuje v snení.*

*Podívá se na ní a všimne si její reakce, lehce se pousměje a když souhlasí s jeho nabídkou věnuje jí dlouhý a upřímný pohled.* Z domu budeš nadšená, je krásný. *Příblíží se k ní až tak že se na ní skoro lepí. Nepozorností se dotkne svou rukou té její.* Promiň. *Zašeptá a zasměje se.*  Byla jsi tu někdy? *Přimhouří oči a bez váhání se svižným krokem rozejde ke dveřím domu, výjde schody a zastaví se těsně u dveří o které se lehce opře a založí při tom ruce na prsou*

*když se jí dotkl,přeběhl ji mráz po zádech.Jen se na něho usmála a když zrychlil,zrychlila taky* Ne,nikdy předtím jsem tu nebyla *překrizi ruce na prsou,váhu přenese na pravou nohu,zvedne hlavu,znovu si prohlédne celý dům a pak pohlédne na Kola,změří si ho pohledem a podívá se mu do očí a usklibne se*

V tom případě pojď dál. *Pousměje se a mávnutím ruky otevře těžké a velké dveře. Prohledne si jí a zkousne si lehce spodní ret.*

*koukne na něj a když kolem něj vchází dovnitř tak se na něj usměje.Rozhledne se pí domě,otevře pusu uzasem* Pani..*usměje se,otočí se zpět na Kola a usměje se* Je to nádhera.

*Úsměv jí opětuje a bez váhání vejde za ní, při tom se otočí a zavře dveře.* Ano, dům je úžasný. *Pousměje se a otočí se k ní.* Dáš si skleničku vína? *Pozvedne obočí a rozejde se do salónku s již připraveným alkoholem.*

*podívá se za ním trochu zarazene* No,vlastně proč ne?*rekne bez delšího váhání,vejde za ním,rozhledne se po místnosti,pak pohlédne na Kola a svali se do měkkého křesla*

*Probudí se a očičkama těká po místnosti, tady to nezná. Chviličku tiše očima zkoumá pokoj u čehož drží pevně kousek deky v ručičce. Nadechne se a nosem popotáhne. Má hlad. Steče jí slzička, která se vpije do deky, potom už se přes polovinu domu ozývá její pláč.*

*Přikývne hlavou a rozejde se ke stolku s alkoholem, popadne do ruky flašku červeného vína a pomocí kouzla jí otevře. Pousměje se nad tím a sáhne po dvou čistých skleničkách.* Nečekal jsem že budu vzhůra tak dlouho. *Pousměje se a rozejde se k ní. Na stůl položí víno i se skleničkama a posadí se vedle ní na gauč. Natáhne ruku pro skleničku ale v tom se ozve děcký křik, lekne se a stáhne ruku zpátky, pohledem přejede po Davině a ušklíbne se.*

*Spala bez toho aby vedela že je niekto v dome. Ešte chvíľku má sen s rodinnou než to preruší plač.Otvorí oči a uvedomí si že je to Hope.Postaví sa a u.r. sa prezlečie do jeansov a tielka.Vlasy nechá rozpustené voľne padajúce na chrbát.Potom ide do izby kde je Hope a otvorí dvere.Nakukne do vnútra a potom vstúpi.Pozrie na malú a ide k posteli.*Dobré ráno princezna..*Sladko sa na ňu usmeje a opatrne ju vezme na ruky.*Poď ideme si dať mliečko.*Popraví dečku a výde s ňou pomaly z izby.Zaposlúcha sa do zvukou domu a rozmýšľa či tu niekto je alebo nie.*

*chce vzít sklenici do ruky,ale ustrne v pohybu a úsměv ji zmizí že rtů* Kdo tu je,Kalebe?*řekne podezíravě a polkne naprázdno,kouká mu do očí*

*Podívá se na Rebeku, ale pořád jí tečou slzičky a pláče, sice tišeji než předtím, ale pořád. Chytí do ručičky pramínek blonďatých vlasů a hraje si s ním. Teď už plakat přestala, jenom jí sem tam steče po tváři slzička. Na prst si namotá jeden blonďatý vlas a usměje se na Rebeku, na kterou se po očku podívá.*

*Zamrazí ho když uslyší pláč malého dítěte. Semkne rty a s chladným strnutým výrazem se podívá na Davinu a s pokrčením ramen zavrtí hlavou.* Počkej tady, půjdu se podívat. *Pousměje se a prudce se zvedne z pohodlné pohovky. Tričko si stáhne dolů a vydá se do mezipatra kde slyšel dětský pláč a křik.*

*Nespúšťa s Hope oči.Sleduje ju ako sa hrá s jej vlasami.Prejde pomaly ku schodom.Na chvíľku sa zarazí keď počue nejaké hlasy.Zamračí sa a rozmýšla kto by tu mohol byť.Pohŕdavo nakrčí nos a pozrie na Hope.*Asi máme návštevu*Nadvihne obočie a znovu pozrie pred seba.Prejde ku schodom bližšie až pred sebou uvidí Kaleba.Nedôverihodne sa na neho pozrie.*Ehm..čo tu robíš?!*Zamračí sa.Popraví si malú a sleduje Kaleba.*

*přokyvne,polkne a podívá se nahoru* Jo...bež*řekne a pořád kouká nahoru a nakonec koukne na Kola vystrasene*

*Celou dobu se zaobírala jenom vlasy na svém prstu, když se jí nějakým způsobem podařilo dát je dolů, tak otočila hlavičku na osobu, na kterou Rebekah mluvila. Trošku přimhouří očička a přemýšlí, jestli ho zná nebo ne.*

*U schodů se zastaví a udělá krok v zad když uvidí svou sestru, polkne a lehce se pousměje. Je svým způsobem rád že jí vidí ale nechce sebe a matku tak brzo prozradit. Založí ruce do zadních kapes kalhot a zamračí se.* Já tu bydlím. *Ušklíbne se a pohledem sjede k malé Hope. Letmo si jí prohlédne a nepatrně se usměje.* Tenhle dům dřív patřil rodině Mikaelsonu kteří se odstěhovali aby vedli tohle město. *Pokrčí rameny*

*Stále sa na neho nedôverčivo pozerá a nadvihne obočie.*Takže ty tu bývaš?*Zasmeje sa a prikývne.*No keď mylíš..*Prekrúti očami.Nevie o tom že by rodina predávala dom. Nahodí teda aspoň falošný úsmev a ide ku Kalebovi.*Rebekah Mikaelson*Predstaví sa ešte mierne s naštvaným tonov v hlase.*No bohužial neviem o tom že by sme tento dom predali alebo tak ale zatiaľ tu bývam ja. *Pozrie na Hope a pousmeje sa. Potom sa znovu pozrie na Kaleba a zrejme skôr čaká že odíde.*

Přesně tak, já tu bydlím. *Rozhodí rukama a probodne jí ostrým pohledem.* Kaleb. *Odfrkne si když se i s malou Hope k němu přiblíží. Nejradši by jí řekl pravdu ale nemůže, nechce porušit slib který dal své matce výměnou za nové tělo.* Nehodlám odejít z tohoto domu. *Ušklíbne se a rozhlédne se kolem sebe.* To je Hope že? *Pousměje se a natáhne k ní ruku.*

*Po chvíli koukání na Kaleba se pousměje, očka otevře a natáhne k němu ručičku. Kterou, ale hned s úsměvem stáhne zpátky a zívne. Podívá se na Beku, zamrká a zakručí jí v bříšku, ručku natáhne k jejímu obličeji.*

*sedí napjatě na křesle a poslouchá dění nahoře. Po chvíli sebere odvahu a vstane a přejde ke schodům,pořád poslouchá a natahuje hlavu*

*Zamračí sa na neho a pokrúti urazene hlavou. V tomto dome nebude bývať predsa niekto iný než jej rodina no nie? A k tomu je tu pre Hope bezpečie.Prezrie si ešte raz Kaleba a prikývne.*To mi je jasné..je to nádherný dom.*Pousmeje sa.*Presne..to je Hope.*Usmeje sa a v tom jej dojde že je malá hladná.*Jediná vec ktorá ma práve napadá je že ťa musím požiadať aby si odišiel. Dnes ten dom potrebujem*Povie aspoň trochu milo a obíde Kaleba.V tom sa tam objaví Davina a prezrie si ju neveriacky.*Davina..super.*Prekrúti očami a pokrúti jemne hlavou.*A teraz ak ma ospravedlníte musím malú nakŕmiť.*Pozrie na ňu s úsmevom a ide s ňou do kuchyne. Vyberie fľašku s mliečkom a dá ju zohriať. Potom ju vyberie a priloží jej ju k ústam aby sa napila.*

*Sledovala, jak Rebekah ohřívá mléko a na tváři jí hrál malinký úsměv. Otevře pusinku a ručky si položí na flaštičku.*

*Lehce se dotkne její ručičky a pousměje se.* Není slušné vyhazovat vlastníky domů na ulici. *Ušklíbne se a dá ruce v bok při tom uslyší za sebou kroky, otočí se a lehce se pousměje.* Davino. *Vydechne její jméno a natočí hlavu k Rebece, když jej obejde ušklíbne se a zavrtí nepatrně hlavou. Ruce stáhne k tělu a otočí se čelem k Davině.* Netušil jsem že tu bude ta bloncka. *Protočí panenkama a dlouze se jí zadívá do očí. Má pocit že po tomhle mu nebude věřit už vůbec.*

Prepáč ale je to môj dom.*Povie smerom k nemu a prekrúti očami. Počas toho ako kŕmi Hope ich počúva. *Hej ja som to počula!*Zakričí na nich a naštvane pozrie na fľašku. Vidí že je už prázdna tak jej ju opatrne vezme a položí na stôl. Usmeje sa na malú a dá si ju tak aby si mohla odgrgnúť. Jemne ju hladká na chrbte. Oprie sa o dvere a zamyslí sa ako dostane Kaleba z domu.Je to jej dom a predsa len ho dnes potrebuje. Pozrie na hodinky a zahryzne si do pery. Dnes čaká aj Diega aby sa dohodli na tom ich pláne s vlkmi.*

*podívá se na Kola a pomalu,nejistě se usměje* Jo,to nevadí *ušklíbne se a pak se jen pousměje a podívá se za Rebekou a Hope* No tak já už asi radši půjdu *koukne na Kola a ušklíbne se,chytne se jednou rukou za loket a přenese svojí váhu na pravou nohu a vysune bok,pořád se usmívá a po očku sleduje Kola*

*Nahne se k Davině a pousměje se.* Sluší ti to. *Pohladí jí lehce po tváři a v tom uslyší Rebečinu poznámku a ušklíbne se.* Musím si s ní promluvit. *Odtáhne se od ní a kývne hlavou směrem ke kuchyni kde je Beky s malou Hope.* Omluvíš mě? hned budu zpátky. *Pozvedne obočí a uculí se jako neviňátko.*

*kouká na něj,když řekl,že jí to sluší,podívala se do země,usmála se a zčervenala.Pak se mu podívá do očí a usměje se,podívá se směrem ke kuchyni a pak zpět na Kola* Jistě,bež *ušklíbne se* Počkám tady *řekne a uchechtne se a uhne mu z cesty aby mohl projít*

Díky. *Semkne rty a zamrká víčky, po té se rozejde za svou blond sestrou do kuchyně, přejde přes celou chodbu a zastaví se u futer oné kuchyně, zapře se do nich a podívá se na Hope.* Vždycky jsem to s děckama uměl. *Ušklíbne se a založí ruce na prsou.* Vzpomínám si. *Nadechne se a vejde dovnitř, mávnutím ruky zavře za sebou dveře a ruku položí na stůl.* Vzpomínám si jak jsem Marcelovi ukazoval divadlo. *Pozvedne obočí a povýšeně se podívá na svou sestru.* Nečekal jsem tě tady Beko, s malou ti to sluší, vzpomínám si že jsi vždy chtěla rodinu. *Nepatrně cukne koutky do úsměvu a přešlápne.*

*Len počúva o čom sa bavia a pokrúti hlavou.Zatiaľ sa začne hrať s malou .Tak moc ju miluje.No mrzí ju Klaus.Povzdychne si a na malú sa usmieva.Zrazu ju ale vyruší Kaleb a toho prebodne pohľadom.Keď zmieni Marcela nakrčí obočie a nechápavo sa na neho pozrie.*Počkaj čože?!*Preglgne a sleduje ho stále nechápavo.Vôbec nechápe čo sa deje.Pokrúti neveriacky hlavou.Skoro jej zabehne keď počuje jeho ďalšie slová skoro jej zabehne a stále neveriacky sa na neho pozerá.*Vždy som chcela mať deti..rodinu...Ako to vieš?Kto si?!

*Při její reakci na jeho slova se musí pousmát.* Noták Beko, přemýšlej. *Rozhodí rukama a s úšklebkem jí a neteřinku pozoruje.* Jsem čaroděj ale jinak mě znáš. *Ušklíbne se a pomalu k oboum přistoupí. Skloní hlavu k Hope a pousměje se.* Vypadá jako mini Klaus. *Zamračí se a pak se odtáhne*

*Prižmúri oči a napraví si Hope na rukách.Zamyslí sa.Sleduje každý jeho krok a je stále ticho.Netuší kto by to mohol byť. Pokrúti neveriacky hlavou a stále bez slova ho sleduje. V hlave má miliony myšlienok. Kto je? Je otázka ktorá jej v hlave prebieha už od chvíľky čo ho prvý krát videla.Uškrnie sa keď usúdi že malá vyzerá ako Klaus.*To je pravda vyzerá ako on..*Usmeje sa a pozrie na Kaleba. Po ďalšom myslení nakoniec povie čo si myslí. Ale nie je si istá. Je tak podobný jej bratovi. Nadýchne sa a nakoniec vysloví to nad čím premýšľala.*Kol..si môj brat Kol..*Pozrie mu do očí a v tých jej sa už začínajú lesknúť slzy.Ak je to pravda je tak rada že ho vidí a že nie je mŕtvy.*

Má pohled jako Klaus. *Pousměje se a zamyslí se. Rebeku má rád i přes všechny spory a neshody, je to jediný člen z rodiny se kterým se rád baví a věří mu. Když vysloví její jméno pozvedne obočí a podívá se jí do očí, nejradši by jí objal i když takové chováni považuje za slabé a pro něj naprosto nemyslitelné. Pousměje se a kývne hlavou.* Musím se vrátit za Davinou, nechci aby něco slyšela máme s matkou plány. *Pousměje se a natáhne ruku k Hope, podívá se na Beku způsobem jako kdyby se ptal zda jí může pohladit. Znovu sklopý pohled k malé a hřbetem ruky jí přejede lehounce po tvářičce, po té onu ruku založí do kapsy a vyrovná se.*

Taký malý diablik.*Usmeje sa a prikývne.Sleduje Kaleba teda vlastne Kola.Neverí že sa s ním práve rozpráva.Vždy bola síce s Klausom ale aj cez to mala vždy najbližšie ku Kolovi.Vždy spolu išlido akcie a boli skvela dvojka.Nadýchne sa a stálo ho sleduje.Jednou rukou si utrie slzu a pousmeje sa.*Som tak rada že ťa znovu počujem Kol.*Usmeje sa a pár krát zažmurká aby zahnala slzy.Nadýchne sa a sleduje Kola.Prikývne mu na jeho slová ale trochu sa zarazí.*S matkou?Je tu aj naša mama?*Pokrúti hlavou.Nechce to ale moc rozoberať.Sleduje Kola a usmeje sa keď pohladí Hope.Nakoniec sa nahne ku Kolovi a dá mu pusu na líce.*Teraz bež za Davinou..neskôr si všetko povieme.*Usmeje sa.*