Marcelova/Mikaelson rezidence

*Celkem nezvykle byl doma. I když posledních pár dní tomu bylo stejně. Jako obvykle byl zaneprázdněný myšlenkami na situaci, která tu vznikala. Vůbec se mu to nelíbilo. Zdálo se, že se mu poslední čas všechno rozpadalo. Přistoupil k oknu a zadíval se ven. Zaposlouchal se do "zvuků" v domě. Taky tím kontroloval, co se děje v dětském pokoji, kde spala jeho dcera. Ale jinak byl netečný, takže by se asi neobtěžoval jít malou zkontrolovat osobně.*

* po procházce se vrátila do rezidence a koukne kolem.Na tváří má tvrdý, kamenný ale také měkký pohled.Vytáhne si z kapsy lahvičky s bylinkami z voodo obchůdku. Rozejde se směrem po schodech nahoru a lahvičky tiskne v dlani. Zkusí se zaposlouchat se jestli tu je taky někdo*

*Spinká v postýlce, v pusince má palec pravé ruky a zdá se jí nějaký sen. Ve chvíli se ale probudí, otevře pomaloučku očička a zamrká. Těká očičkama po místnosti, pootevře pusinku a tichounce mlaskne. Do ručičky chytí kousek své dečky, čímž ručičku promění v pěstičku, která svírá deku.*

*Z jeho přemýšlení ho vyruší příchod nějaké osoby. Ale zatím vypadá nečinně. Posléze pozná, že ten "narušitel" je Hayley. Proto se přemístí kousek před ní.* Hayley. *Usměje se tím svým úsměvem.* Tebe bych tu tak brzo nečekal, lásko. *Prohlédne si jí a pak se zastaví pohledem na její sevřenou dlaň.* Mám pocit, že se probudilo dítě. *Řekne neurčitě a opře se se založenýma rukama o zeď vedle dveří vedoucích do dětského pokoje.*

Klausi...*vzhlédne k němu a příjde těsně k němu* To dítě, má jméno *zamračí se a lahvičku položí na stolek vedle nich.Ještě se na něho podívá a složí si ruce na prsou.Obejde ho a rozejde se do dětského pokoje.*

*Když neuvidí nikoho okolo, tak začne natahovat. Ručičku, ve které svírá deku dá ještě víc do pěstičky, až jí skoro zbělají kloubky a tou druhou chytí plyšáčka, kterého má v postýlce za nohu, kterou pevně stiskne. Steče jí malá slzička, která se vpije do matrace a dál těká očičkama po pokoji, jestli už někdo nepřišel.*

*Pokrčí rameny.* Ano, vím, že má jméno. *Řekne, jako by mluvil o banalitě. I když u něj nikdy nikdo neví, jak to myslí doopravdy. Sleduje Hayley, jak pokládá něco na stůl a odchází do dětského pokoje. Prohlédne si ten "předmět" a pak se vydá za Hayley.* Kde jsi vlastně byla? *Začne se zajímat. Jako by jí propaloval pohledem, možná podezíravě. Oči mu ale na okamžik zabloudí k postýlce a k jeho dceři.*

Venku...projít se *když dojde k postýlce tak se na malou sladce usměje a natáhne k ní ruky.Potom jí přivine i s dečkou k sobě a podívá se na Klause* Máš s tím problém? *nadzvedne lehce obočí a koukne na malou.*

*Když si jí konečně někdo všimne, tak se usměje. Podle hlasu pozná maminku, sladce se usměje, do ručičky chytí její pramínek vlasů a hraje si s ním. Různě si namotává ještě menší pramínky na prsty až se do toho úplně zamotá a tichoučce si povzdychne. Zavře na chviličku očička a když je otevře, tak už očekává, že má ručičku z těch vlasů vymotanou.*

*Jen kývne a dál to nerozebírá.* Měl bych mít snad problém? *Koukne na ní.* Já se pouze zeptal, lásko. Nemusíš být tak podezíravá. *S lehce přimhouřenýma očima sleduje Hayley s malou Hope v náručí.* Nepotkala jsi mou sestru? *Zeptá se najednou. Vzpomene si, jak ta drzá blondska nechala jemu na krku tohle malé dítě. Měl na práci mnohem důležitější věci, než zůstávat doma a dělat chůvu.*

*zamračí se ne nad Klausem,ale nad malou a odmotá vlasy z jejího sevření.* Ne neviděla, ale ráda bych jí potkala *podívá se na něho a jde i s malou k němu* Nechceš si jí podržet? *usměje se na něho a sleduje ho.Malé venuje krátký pohled a vlasy si dá na stranu,tak aby na ně nedošáhla*

*Natahuje ručičku, aby dosáhla na vlásky, jenže v tu dobu už jsou na druhé straně. Nakrčí nosánek a zamračí se, vypadá jako naštvanej Klaus. Spustí ručičku podél tělíčka, podívá se ošklivě na maminku, potom se pootočí hlavičku tak, aby viděla na tatínka a pomalu se jí na tváři objevuje sladký úsměv.*

*Poslechne si jí a chvíli mlčí.* Já si jí pak najdu. *Řekne neurčitě. Nějak není vidět, jak to myslí. Trochu ho zarazí její nápad. Koukne na ní a pak na Hope.* Tohle asi nebude ten nejlepší nápad, nemyslíš, lásko? *Nemá nějak chuť vzít si malou do náruče a chovat se jako vzorný a pyšný rodič. Proto od Hayley odstoupí.* A navíc, tobě to sluší víc. *Dodá nakonec.*

Otec roku *řekne pro sebe a otočí se.S malou v náruči se vydá k postílce.Položí jí tam opatrně a hřbetem palce jí jemně pohladí po tváři.Cukne koutky do úsměvu a políbí jí na čelíčko.Zakryje jí bílou dečkou a k hlavičce jí dá plyšáčka.Otočí se ke Klausovi* Nevíš kde je Elijah? *nakrčí čelo a vlasy si zpátky upraví.Složí si ruce na prsou a čeká co z něho vypadne, za neurčitou odpověď jako vždy*

*Ještě než jí Hayley položila do postýlky, tak přimhouřila očička, nakrčila nosánek a dívala se na Klause, jako kdyby ho chtěla sníst k večeři. Potom se, ale ocitla v postýlce, vezme si zase plyšáčka, přivine ho k sobě a s pohledem upřeným na Hayley a Klause usne.*

*Slyšel Hayley, co řekla. Jen se nad tím zamračí, ale nekomentuje to. Chvíli sleduje, jak Hayley pokládá Hope do postýlky. Poté se otočí k východu a chce odejít. Ale zarazí jí otázka Hayley.* Zajímá tě můj bratr? *Otočí se na ní. Usměje se.* Nevím, kde se teď právě nachází. Měl bych ho jít snad hledat, lásko? *S touhle otázkou vyjde ve z dětského pokoje.*

*posloucháho a zamračí se.Pak jí v obličeji nastoupí úsměv a sledujeho jak vychází.* To by si pro mě udělal?..ne, najdu si ho sama *rozejde se za ním a když výjde z pokoje, tak se nahne ke stolku.Vezme do ruky dvě lahvičky s bylinkama*

*Zastaví se, ale neobtěžuje se otáčet. Usměje se pro sebe.* Co bych pro tebe neudělal, lásko. *Pronese a přece jen se částečně natočí směrem k Hayley, aby viděl, co dělá.* Chystáš snad něco, o čem jsi mi zapomněla říct? *Zpozoruje, jak bere ze stolku ty lahvičky, co si s sebou před tím přinesla.*

*Usměje se a podívá se na něho*Tohle, jsou bylinky na spánek.*ukáže mu lahvičky a pak si je zastrčí do kapsy od bundičky* Poslední dobou málo spím*řekne suše a prohrábne si vlasy.Otočí se polovičně a natáhne se pro kliku, od pokoje kde spí Hope.Lehce je přizavře a zase zpátky se otočí*

*Ještě jednou si ty lahvičky prohlédne.* Ach tak. *Řekne jako by chápavě. Spíš ho zaujme ta informace o jejím špatném spánku.* Vážně? Možná špatné sny. *Pronese bez uvážení. Pak se zamyslí. Možná by ho mělo zajímat, co se s Hayley děje. Ale nikdy si nepotrpěl na přehnané vyznávání citů.*

*Nad jeho slovy se zamyslí,a taky tak vypadá.Vypadá zamyšleně,ale radši toho přemýšlení nechá.* Jo,možná *lehce pokrčí rameny a přišel na ní hlad.Ušklíbne se a rozmíšlí se, co by si tak dala.Možná nějaké ovoce,maso s něčím a nebo se do někoho zakousnout.Tuhle myšlenku, hned vyžene z hlavy,není přece jako Klaus*

*Je chvíli netrpělivý, když sleduje chvilkovou netečnost Hayley.* Takže tohle ti má pomoc. *Jako by skoro zopakuje její předešlou informaci a ukáže na místo, kam si ty bylinky na spánek schovala. Ale je to jenom líně podaná informace. Možná otázka.* Nad čím přemýšlíš, lásko? *Všimne si jejího výrazu. Musí se pousmát.*

Přesně, tohle mi má pomoc *Koukne na něj.* Nad tím že nejsem jako ty.*odpoví a rozejde se k němu,ale pak náhle zabočí ke dveřím*

*Jen kývne a dál to nerozebírá. Vlastně je to jen a jen její věc. Sleduje jí a poslouchá, co odpovídá. Nezdá se mu to. Proto se dostane ke dveřím dřív, než Hayley a zamezí jí tak průchod.* Jak jsi to myslela, lásko? *Založí si ruce na hrudi a pozoruje jí Při tom se nepatrně usmívá.*

*Nakrčí čelo, když jí Klaus zamezí přístup k otevřením dveří.Složí si také ruce na hrudi, podobně jako on* Říkám, že nejsem stejné zvíře, jako ty *sleduje jeho reakci a ruky má stále složené na hrudi.Zablýskne se jí v očích*

*Čeká na nějakou reakci od Hayley. Chvíli ji pozoruje tím svým typickým pohledem. Jenže pak se začne nesouhlasně mračit.* Nevím, jak to mám brát. *Řekne jenom. Nesnáší, když o něm někdo takhle mluví. Jo, sám nesnáší to, čím je. Ale nechce, aby tak mluvili ostatní.*

*Podívá se mu do očí a nakloní hlavu na stranu.* Ber to jak chceš *hlavu vrátí zpátky a chce se přes něj dostat ke dveřím.Silou ho odstrčí a poupraví se.Ušklíbne se a musí jít někam ven, na vzduch.Natáhne se po klice*

*Usměje se.* Tohle neříkej. Nikdy nevíš, co se mi zrovna honí hlavou, lásko. *Chce ještě něco říct, když se ho Hayley snaží odstrčit. Tohle ho naštve. Přemístí se tak, aby nemohla odejít a zase jí zamezí ten přístup. Chytne jí trochu silněji za zápěstí a sjede jí naštvaným pohledem.* Uvědom si, kdo jsi, lásko. *Řekne ledovým hlasem.* Tohle už nikdy nedělej. *Dodá nakonec a pak jí pustí.*

*Trochu sebou cukne, když jí chytne za zápěstí.Když jí ruku po chvíly pustí rychle jí stáhne k tělu.* Teď jsem hybrid,zkus na mě zaútočit, a zaútočím i já *řekne bez soucitu a podívá se na něho a lehce se pousměje*

*Tomu se musí zasmát.* Ano, jsi hybrid. Ale uvědom si, kdo z nás je starší. Mnohem starší. *Sykne vztekle. Nechce se dál bavit. Nebude se přece dohadovat s Hayley o tom, kdo z nich je ten lepší. On sám to moc dobře ví. Nemusí jí to dokazovat. Ještě jí věnuje odměřený pohled.*

*Nad jeho zasmátím se musí trochu usmát, ale hned úsměv zakryje.Zamračí se a sáhne po klice.Stiskne jí a podívá se na něho.Výjde te dveří a má namířeno ke schodům.Ještě se za ním ohlédne a pak hlavu odvrátí.Musí se na někom nakrmit,jinak to asi nepůjde.Nic mu neřekne*

*Ze spánku mlaskne a poté se pomalu probere. Zamrká a očičkama bloudí po pokoji, jestli tam náhodou někdo není. Zase tam nikoho nevidí tak popotáhne a těká pohledem po místnosti. Natáhne ručičku a vezme do ní plyšáčka, tedy spíš se jí povede chytit ho za nohu a přitáhnout k sobě. Znovu popotáhne a steče jí slzička.*

*Nakonec jí nechá odejít. Nebrání jí. I když ho to strašně štve. Nejraději by jí zavřel doma. Čeká proto, než odejde. Poté vztekle praští do stolku, který se rozsype. Je naštvaný a to hodně. Takhle s ním přece mluvit nemůže. S ním ne. Chce taky odejít, ale uvědomí si, že tu má dítě. Koukne ke dveřím od dětského pokoje, kde by měla Hope spát. Ale má pocit, že se probudila.*

*Nadechne se a rozpláče. V ručičce svírá deku, z očí jí tečou slzičky, pusinku má pootevřenou a pláče. Tedy spíše řve, než pláče. Má totiž hlad.*