Magic Palace

*Prohrábne si vlasy a letmo se na ní podívá. Z její chladné odpovědi pozná že je naštvaná a moc mu nevěří.* Nemuší se omlouvat, měl jsem ti říct pravdu. *Dál pokračuje v cestě a usmívá se. Je rád že tuhle situaci tak trochu zahral do outu.* Kde vůbec bylíš ty Davino?

*koukne na něj* No..v jednom podkrovnim bytě v centru *řekne rozpačitě a usměje se mile* Ale,moc času tam netravim*jse dál po cestě a nakopava kameny a spraví si prekroucene raminko od šatů*

Tak to se ti plantáž bude líbit. *Dál pokračuje mlčky v cestě a občas se na ní podívá. Po chvíli se pousměje když uvidí velký dům před sebou.Zastaví se a ukáže rukou směrem k plantáži.* Půjdeš dál? nechce se mi zpátky. *Pokrčí rameny a ušklíbne se.*

*podívá se na dům,obdivne vydechne a pak pohlédne zpět na Kola a začíná mu znovu důvěřovat* Jasně,ráda půjdu *usměje se na něj,jde dál a po ocku po něm pokukuje*

*Ráno se vrátí zpátky do domu, pomocí silné mysli zavře za sebou dveře a s rychlou chůzi se rozejde do pokoje své matky.* Matko? *Nadšeně zvolá její jméno doufajíc že jej příjmne s otevřenou náručí. Přede dveřmi se zastaví a lehce na ně zaklepe. Vrátil jsem se. *Přimhouří oči a vydechne. Je rád při své matce proto by delší odloučení nezvládl.*

*Ještě spala v posteli. V těle té pubertální dívenky. Probudilo ji bouchnutí dveří. Pomalu vstala a uslyšela jak ji volá její syn. Vylezla tedy z postele a zhluboka se nadechla. Pak už jen slyšela zaklepání a ta slova, celá se rozzářila. Došla ke dveřím a otevřela je. Uviděla Fina. Natáhla k němu ruku a pohladila ho po tváři.* Jsem ráda, že jsi zpět. *Hleděla na něj s úsměvem.*

*Odstoupí kousek ode dveří a ruce založí za záda. Když matka otevře dveře pousměje se a udělá krok k ní.Ach matko. *Podívá se jí do očí a když jej pohladí po tváři stáhne své ruky k tělu a vyrovná se.* Všechno mám vyřízeno, potřebuješ ještě něco ode mne? *Natáhne ruku k jeho obličeji a přiloží jí na tu matčinu kterou má položenou na jeho tváři.*

*Hleděla na svého syna a na jeho radostnou tvář, skrytou v cizím těle, ale potěšilo ji to. Stále na něj hleděla.* Ach, Fine. Máme toho hodně před sebou. *Všimla si jeho ruky a jen se usmívala. Ráda by viděla svého sny v jeho těle.* Konečně je tu ten komu mohu věřit. *Stáhla pomalu svou ruku z jeho tváře, a věděla že spadne i ta jeho.*

To máme matko. *Podívá se jí s úsměvem do očí a svou ruku složí zpátky k tělu.* Celý den jsem se snažil pozorovat Niklause a Elijaha. *Přimhouří oči a znovu ruky založí za záda.* Nic netuší. *Vydechne lehce a udělá krok vzad.* I Kol se snaží pobláznit tu pubertální čarodějku. *Nasadí vážný výraz a odkašle si.*

*Chtěla se otočit do pokoje, než promluvil o Niklausovi. Otočila se a dívala se na něj.* Kéž, by byli jako ty. *Hleděla na něj a pak se usmála.*Si velice informovaný synu. *Pochválila ho a pak se postavila ke dveřím, které chtěla zavřít.* Počkej na mne v kuchyni. *Dívala se na něj ještě chvíli a pak zavřela dveře. Byla ráda, jak to všechno jde. Došla ke skříni a vytáhla šaty na ramínku. Usmála se a pak se převlékla do onich světlých šatů*

*Při jejích slovech se dlouze pousměje.* Nikdy nebudou jako já matko, sourozenci páchají jen zlo které je nutné zastavit. *Krátce se na ní podívá a přikývne souhlasně hlavou i když nerad.* Jistě. *Párkrát zamrká a otočí se k odchodu, když matka za sebou zavře dveře od pokoje vydá se do kuchyně. Sejde schody a zastaví se v chodbě, pomocí mysli zapálí svíčky v celém domě a spokojeně se rozejde dál, přejde přes prah kuchyně a zastaví se u stolu. Odsune si jednu ze židliček a usadí se na ní.*

*Měla na sobě ony světlé šaty a ještě se podívala do zrcadla, ušklíbla se, tohle bylo strašné, ale byla ráda, že bude moct nastolit rovnováhu, možná víc než rovnováhu. Otevřela dveře a pomalu se vydala chodbou a pak po schodech. Viděla na židli sedět Fina. Zhluboka se nadechla a došla ke stolu a sedla si do čela onoho stolu.* Fine, potřebujeme se spojit s vlkodlaky. *Po chvíli se zvedla a vytáhla ze skříňky sklenici a nalila do ni vodu*

*Na chvíli přivřel oči a pak je otevřel zrovna ve chvíli kdy přišla matka. Věnoval jí krátký pohled a úsměv. Po té co se posadila a promluvila přikývl a ruce založil na stůl.* Co máš v plánu z vlky Matko? nemyslím si že nás budou poslouchat. *Povzdychne si a nakonec přikývne hlavou.*

*Napila se vody a pak si sedla na židli a sklenici odložila na stůl.* Dáme jim něco po čem touží. Ale Niklaus z toho nebude mít radost. Jen potřebujeme kámen. *Trochu se s tím tajila, ale v očích měla zář a usmívala se.*

Jistě Matko. *Přikývne a zamačí se.* Měsíční kámen. *Vydechne a promne si bradu.* Snad je přesvědčíš že nejsme nepřátelé. *Natáhne svou ruku k té matčine a pohladí jí po ní.* Věřím že to zvládneme, budeme mít příležitost očistit naše jméno. *Podívá se jí do očí.*

*Podívala se na něj.*Si chytrý, neobávám se toho. Každý chce být vysvobozen od té kletby, nemuset se proměnit. *Usmívala se a pohladila ho po hřbetu ruky a pak se mu podívala do očí.* Bude jich muset být dostatek pro všechny. *Měla to nekalé nápady baba jedna, ale doufala, že se ji to povede.*

*Pousměje se a přikývne.* Je třeba sehnat ten kámen. *Odtáhne svou ruku a zamyslí se, po chvíli se podívá na matku a pousměje se.* Nezapomínej matko že Niklaus může mít vlky na své straně je přeci hybrid.