Magic Palace

*Seděla v místnosti mezi samými bylinkami. O něco se snažila, spíše přemýšlela, ale kdyby někdo v padl do onoho pokoje, tak aby to vypadalo, že se něčím zabývá. Podívala se z okna a povzdychla si.*

*Po chvíli konečně dojde k domu, rozhlédne se a výjde schody až ke dveřím, otevře je a vejde dovnitř. Mávnutím ruky je za sebou zavře a zamíří přímo do obyváku, po cestě do něj položí již studené latté na botník a dál pokračuje v cestě.* Finne. *Zavolá na něj z plna hrdla a opře se o futra onoho obývacího pokoje. Když se bratr neozývá zavrtí nad tím hlavou a vejde dovnitř, všimne si zapálené svíčky na stole a uchechtne se.* Jasně, Matka a její čáry máry. *Zavrtí hlavou a rozejde se ke křeslu, u něj se zastaví a s hlasitým ''žuch'' se na něj posadí. Nohu přehodí přes nohu a zavře oči, být člověkem ho mnohem více vyčerpává.*

*Slyšela bouchnutí dveří a poslouchala chvíli.* Fine? *Zavolala, ale po chvíli se ozvalo to samé zavolání. Povzdychla si, ale pak už sám ďábel vešel do místnosti.* Mluvil si s ní Kole? *Ihned se ho zeptala a pak se zvedla.*

*Když na něj promluví matka lekne se až poskočí.* Mluvil jsem s ní ale tak jednoduché to nebude. *Nakrčí čelo a pootevře obě oči.* Kde vůbec je Finn? *Zvědavě se na svou matku podívá protože nebývá zvykem že Finn zůstává bez ní nebo ona bez něj.* Musím si užít to ticho když tu není. *Ušklíbne se a ruce složí do klína.*

*Nadechla se a dívala se jak poskočil když promluvila, líbilo se ji, že má respekt.* Tak na ni nespěchej. *Pověděla, sama měla určitý plán, ale ještě ho nechtěla nikomu říct.* Na to bych se tě chtěla zeptat kde je Fin. *Bylo vidět, že to byl její miláček. Nadechla se*

*Pozvedne obočí a zavrtí nevěřícně hlavou.* Nevím kde je tvůj mazánek matko. *Ušklíbne se a věnuje jí krátký a ostrý pohled.* Určitě chodí po New Orleans a užívá si nové tělo. *Protočí panenkama a znovu přivře oči, při tom si vzpomene na Davinu a na její pohled. Lehce si povzdychne a zase oči otevře.* Kdy dostanu zpátky svojé tělo? byl jsem dřív hezčí a lepší.

*Nebyla ráda, že takhle mluvil o jejím synovi, ale nadechla se a Kolovi způsobila bolest.* Je to tvůj bratr Kole, a že se ti tělo nelíbí, co kdyby si v něm zůstal pár let. *Dívala se na něj a pak se zvedla a přitom sfoukla svíčku. Popošla ke svému synovi a podívala se mu do očí.* Brzy se setkáš se svými sourozenci. *Usmívala se.*

*Přeměří si matku pohledem ale v tom mu způsobí silnou migrénu, chytne se za hlavu a podívá se na ní.* Chceš mě zabít matko! *Zařve na ní když mu začné stékat krev z nosů přímo na kalhoty* Finn je možná tvůj syn ale můj bratr to není. *Procedí mezi zuby a dál se drží za hlavu. Když se bolest zmírní využije matčiny nepozorností a mávnutím ruky shodí knihy kousek od ní.* Lepší vidět Rebeku nebo Niklause než žít tady s Finnem.

*Usmála se nad tím co řekl* Zabila bych jen to tělo Kole. *Upozornila ho na to a pak povolila onu magii a pak spadla vedle ni kniha.* Víš co by s tebou udělal Niklaus? Bodl by ti dýku do srdce, můj drahý. *Prošla okolo něj pomalu.* Když nebudeš dělat hlouposti, brzy se dočkáš svého těla. *Slibovala mu něco, co úplně nevěděla, ale měla plán. Pak pomalu odešla do svého pokoje.*

Ale cítím to já. *Podívá se na ní pozvedne obočí.* Byly doby kdy jsme si s Klausem užívali,třeba takové Španělsko. *Rozhodí rukama kolem sebe a na sucho polkne.* Tohle tělo se mi nelíbí ani to jméno. *Protočí panenkama a znovu se podívá na odcházející matku. Otočí se za ní ale už radějí mlčí, když odejde narovná hlavu zpátky a lehne si na pohovku. Ruce složí pod hlavu a zavře oči, potřebuje odpočinek díky vysílení které mu způsobila Esther.*

*Po hodinovém odpočinku se zvedne z gauče a promne si oči, má docela hlad a zavření v domě mu neprospívá. Zapřemýšlí se a po chvíli se rozejde do chodby pro klíče, u botníku se zastaví a sáhne po nich, strčí je do zadní kapsy kalhot a vydá se ke dveřím. Těsně před němi se zastaví a sáhne na kliku kterou stáhne směrem dolů. Otevře je a výjde ven. Mávnutím ruky opět za sebou zavře a spokojeně si to zamíří do města.*

*sledovala Kaleba až se,protože ji to velice zajímalo,to kde bydlí,trochu ji buší srdce,protože se bojí,že se na ni Kaleb naštve,ale zvědavost je větší,schová se za strom a kouká na něj*

*Po chvíli dojde k domu a rozhlédne se kolem sebe aby náhodou někoho nenapadlo sledovat ho. Když se přesvědčí že nikdo za ním ani okolo není pousměje se a mávnutím ruky otevře dveře od domu. Spokojeně se rozejde ke dveřím a projde přes prah, lehce se ušklíbne a znovu pomocí magie dveře zavře. Rozhlédne se po chodbě a ušklíbne se když v dálce ucítí šalvěj.* Finne? Matko? *Pozvedne obočí a vydá se po stopách oné vůně kterou dřiv nesnášel právě protože šalvěj zabrání upírům poslouchání rozhovorů když je zapálená.*

*Zrovna byla ve svém pokoji a měla zapálenou šalvěji. Spíš se tak hrabala v bylinkách a pak uslyšela Kola. Zvedla se z křesla ve kterém odpočívala a pak otevřela dveře a tam uviděla svého syna.* Kole? *Hleděla na něj a několikrát za sebou zamrkala víčky a pak se usmála*

*podívá se jak Kol zavírá dveře,polkne naprázdno a vydá se k domu,když dojde ke dveřím sáhne po klice,pak si to však rozmyslí,ruku stáhne zpět k tělu a druhou rukou lehce mávne a dveře kouzlem neslyšně otevře a znovu kouzlem zavře.Rozhlédne se po domě. Když uslyší Kola říct "Matko" velice ji to zarazí a ustrne v pohybu a zaposlouchá se,po chvíli přijde blíže k místu odkud slyší hlasy*

*Semkne rty a pak se pousměje.* S Davinou to bude složitější. *Rozhodí rukama a ušklíbne se.* Vyptávala se kde bydlím, zajmá se víc než je třeba. *Nadechne se a rozejde se do pokoje kde cítí bylinky.* Finn už se ukázal? *Lehce se otočí na svou matku a zastaví se ve futrech. Opře se o ně a rozhlédne se po místnosti do které většinou nemá přístup.*

*skoro nedýchá,když uslyší své jméno,zbystří a zamračí se a nakrčí nos. Chce jít blíž aby líp slyšela,ale šlápne na parketu,která zavrže. Ustane v pohybu,skoro nedýchá a modlí se aby to nikdo z nich neslyšel,pak už jí,ale dochází dech,tak se zhluboka nadechne a uvolní svaly*

*Nadechla se a lehce nakrčila čelo. Všimla si jak nakukuje do pokoje.* Nelíbí se mi to. *Hleděla na něj jako kdyby věděla, že se určitě prozradil. Tedy podezřívala.* Ne ještě se neukázal. *Odpověděla mu a pak uslyšela divný zvuk.*Slyšel si to? *Zeptala se jej a podívala se na něj trochu zlým pohledem*

*Při její poznámce se otočí a založí ruce na prsou.* Davina není jako ostatní mladé čarodějky, je chytrá a neuspokojí se s neurčitou odpovědí. *Pokrčí rameny a uslyší vrznutí parket. Nadechne se protože chce něco říct ale Esther ho předběhne. Lehce kývne hlavou a naznačí matce aby šla do pokoje.* Půjdu se podívat kdo tu je, možná je to Vincent. *Ušklíbne se při vzpomínce na svého bratra.*

*slyšela,co Kol řekl,ale v tu chvíli vůbec neví co bude dělat,už pochopila,že ji jen využívá a celou dobu jí lhal,ale pořád tomu nemůže uvěřit,tak tam jen stojí omráčená a na tváři má neštastný pohled,ale i tak nepřístupně založí ruce na prsou a čeká až sem Kol přijde,ikdyž se jí trochu třese brada*

*Dívala se na něj a pak se usmála.* Je to jen pubertální děvče. * Dívala se na něj a pak i on řekl, že se půjde podívat co se to děje.* Byla bych moc ráda, kdyby to byl on. *Rozzářila se jako měsíček na hnoji, chyběl ji její miláček synáček.* Buď opatrný. *Zašeptala a zamrkala několikrát víčky.*

To máš pravdu. *Souhlasně přikývne hlavou a rozejde se ke schodišti. Při matčiné poznámce ohledně Finna protočí panenkama a zavrtí hlavou. Pomalu a potichu sejde schody a zarazí se když uvidí Davinu která se na něj upřeně dívá. Semkne rty a zamrká.* Co tady děláš Davino? *Pousměje se na ní a přistoupí k ní blíž. Olízne si spodní ret a zhluboka se nadechne. Docela se bojí že Davina ho i matku odhalí, přece jen Cassie znám.*

*dívá se zprima do očí a snaží se,aby vypadala,že ji to moc neranilo,ale nedaří se ji to a třese se jí brada* Lhal jsi mi!*procedi tvrdě mezi zuby a zvedne hlavu,ruce svěsi podél těla*

*Stojí na schodech, ale tak aby ji nikdo neviděl Slyšela jak to vyčítá Kolovi. Usmála se nad tím, ale bylo ji líto, tohle byla jejich šance. V duchu se, ale modlila, aby ji to Kol vysvětlil a ona to sežrala.*

*Pohladí jí po tváří a nasadí kamenný výraz.* Noo.. možná nebydlím v malém domečku a na konci New Orleans ale nechci aby jsi mě a mého bratra se sestrou měla za zbohatlíky. *Pokrčí rameny a svou ruku stáhne podél těla. Cítí z ní nejistotu a pohrdání. Pozvedne obočí a snaží se vyčíst z jejích očí přístí reakci.*

*když ji pohladí po tváři,zavře oči,ale neucukne.Po chvíli na něj pohlédne,ale nedokáže se mu podívat do očí* S kým jsi tady mluvil?*vyštěkne otázku a přeci jen mu pohlédne zprima do očí*

*Stále byla na schodech a poslouchala je, občas se tomu usmála co řekla Davina. Věřila Kolovi, že je neprozradí a přesvědčí jí o tom, že udělá dobrou věc, když pomůže.*

Mluvil jsem se sestrou. *Usměje se a podlédne jí vážně a chladně do očí.* Děláme si starosti o bratra, Vincet je plachý a pořád někam utíká, má rád samotu a sestřiny bylinky nesnáší. *Ušklíbne se protože ví že jej matka slyší.* Nechceš se jít projít? tohle místo smrdí. *Zvýší hlas a cukne koutky do úsměvu. Davina se mu svým způsobem i líbí proto jí nechce hned odradit.*

*podívá se kolem a pak kouká do země a notnou chvíli přemýšlí,pak zvedne hlavu a pokrci rameny* Dobre..no,proč ne?*řekne a vykouzlí falešný úsměv a pohledne mu do očí plaše*

*Sama se pomalu rozešla do svého pokoje, ani nedávala pozor jestli ji uslyší. Zavřela za sebou dveře. Rozhlédla se po pokoji a došla do koupelny a osprchovala se, oblékla se do věcí na spaní a ještě poslouchala o čem se baví. Bylo to dost slyšet. Přecházela chvíli po pokoji podívala se z okna ven a pak si šla lehnout do postele.*

*Dlouze se pousměje a přikývne.* Kam by jsi chtěla jít? New Orleans znám jako své boty, můžeme jít kamkoliv. *Věnuje jí krátky úsměv a bez váhání se rozejde ke dveřím aby se mohl zachovat jako gentleman a způsobně Davině otevřít dveře.*

*když slyšela prasknutí dveří,trochu nadskocila,ale pomalu se rozešla ke dveřím* Chtěla bych jit někam,kde je klid...kde nas nikdo nebude rušit *vyjde ven a podívá se mu hluboce do očí,tvář ma bez výrazu*

*Nechá jí projít a po té projde i on, mávnutím ruky zavře dveře a pousměje se.* Znám místo kde je klid, je to dům kde dříve byl Marcel otrokem, k tomu místu se vážou zajmavé události. Má praprababička byla dvorní dámou která doprovázela matku královského rodu. *Pousměje se a pomalu se vydá směrem k plantáži do které se chtěl sám přestěhovat.*

*pomalu jde vedle něj a utřiduje si myšlenky* To je zajímavé *řekne chladně,naprázdno polkne,otevře pusu,že řekne jeste neco,ale nakonec ji radši zavře a po chvíli ji zase otevře a řekne* Vážně me mrzí,že jsem k vam tak vpadla *řekne a trochu povoluje*