Zátoka/Bayout

*Došel s Hayley až k zátoce. Celou cestu skoro nic neříkal. Občas se na ní kouknul, jako by jí hlídal. Ale jinak se jí nějak extra nezabýval. Nebo to skrýval. Hlavní pro něj teď bylo, aby mu plány vycházely, tak jak si on představoval.* Tak jsme tady. *Pronese do ticha. Bylo to sice zbytečné, ale potřeboval prostě promluvit.*

*Po cestě se dívá okolo sebe, nebo před sebe.Když se Klaus zastaví,něco řekne, tak si Hayley složí ruce na prsou.* Jo, ale nikdo tu není *koukne se kolem,pohledem zabloudí k poměrně staré chatce, za kterou je voda.Poklepává si nohou*

*Rozhlédne se po vyprázdněném a osamoceném místě.* Třeba si měla dát vědět dopředu, že přijdeš. *Řekne.* Nebo to kazím já. *Usměje se.* Takže zbytečná návštěva. *Dodá nakonec a významně na Hayley koukne.*

To bude tím, že to kazíš *usměje se a rozejde se k chatce,dojde k ní přes takový malinký můstek.Natáhne se po dřevěné klice,stiskne jí dolů a dveře se pootevřou.Koukne se na Klause,hlavu otočí zpátky a vejde dovnitř.Rozhlédne se kolem sebe, co všechno v chatce je a co zbylo.No, nic moc.Zahlédne nějaké staré okno a jde k němu.Koukne přes něj ven a lokten se opře o parapet.*

*Zase se usměje.* To bude tím. *Řekne, jako by nic. Chvíli jen tak prochází kolem. Jako by něco hledal. Chvíli se zdá, že by si ani nevšiml, že Hayley ho "opustila" a zamířila do chatky. Potichu se vydá za ní. Opře se o rám dveří a kouká na ní* Vzpomínky jsou vždycky těžší, než se zdají být. *Řekne skoro až citlivě. Ale hned na to to pokazí svým ledovým pohledem.*

*Slyší hlas Klause,otočí se směrem k němu, všimne si jeho ledového pohledu* Poprvé máš pravdu. *Řekne soucitně,ale také chladně.Odlepí se od parapetu,ten jenom zavrže.Vydá se směrem ke dveřím o které se opírá Klaus.Přemění si ho pohledem a výjde ven.Náhle jí ovane, studený vítr a bundu si k sobě přitiskne*

*Když Hayley promluví, pousměje se.* Poprvé? Vážně? *Sleduje, jak jde k němu a než výjde ven, tak jí na okamžik zastaví.* Já mám vždycky pravdu, lásko. Nezapomínej na to. *Řekne chladně a nechá jí odejít. Chvíli tam ještě stojí a pak se vydá pomalu za ní.*

*Když jí zastaví,tak se na něho podívá* Nebudu ti odporovat,ještě bych nemusela dojít domů *Odpoví stroze a ruku stáhne k tělu.Rozhlédne se ještě jednou kolem sebe,nemůže uvěřit, že tu nikdo není.Ale co by taky mohla čekat,její starostí jsou teďka spíše čarodějky,které "zabily" její dítě.*

*Nereaguje dál na ní. Nezdá se mu, že by to bylo nějak moc důležité.* Posledních pár dní se toho dost událo. *Začne najednou. Jako by jí četl myšlenky.* Všechno se ale nakonec obrátí. *Řekne tajuplně s úsměvem. Jako by měl něco v plánu. Podle jeho pohledu to ale nebude nic pozitivního. Koukne kolem a pak se zastaví pohledem na ní.*

*Mezitím co mluvil, tak ho poslouchala, ale nereagovala.Ale pak se na něho obrátí*Co tím myslíš, obrátí? *přimhouří oči, jestli on zabije ty čarodějky, tak ho v tom musí zastavit.Zabít je chce ona sama,vidět je, jak se hroutí k zemi.Nad tou myšlenkou se trochu ďábelsky usměje*

*Věděl, že tu jeho poznámku nenechá Hayley jen tak bez toho, aniž by se začala zajímat.* To nechej na mě, lásko. Až přijde čas, určitě se to dozvíš. *Usměje se na ní. Sleduje její pohled.* Nakonec i ty dojdeš své odplaty. *Dodá, když vidí její pohled. Pak se pomalu vydá na cestu.*

*Už to slovo "láska" jí příjde otravné, ale nějak to neřeší.Podívá se na něho a po nějaké době se rozejde za ním.* Dobře, budu ti věřit *Řekne, když k němu dojde,pousměje se a jde dál vedle něj,*

*Spokojeně si povzdychne.* To je moc dobře. I když, neměla by jsi věřit všem. *Dodá z ničeho nic a zastaví se.* Nikdy nevíš, kdo ti bodne dýku do srdce. *Řekne s úsměvem. Pak na ní dlouze koukne a pohled odvrátí. Vydá se zase pomalu na cestu.*

*Zarazí jí to,podívá se na něj.* Ty si vážně myslíš, že věřím všem? *Ušklíbne se a jde dál.Hraje si s náramkem na ruce a tak různě.Přemýšlí kde by mohl být Elijah.Když už Klaus načal větu s dýkou, tak mohl Elijaha probodnout.* Probodl si Elijaha dýkou? *Vyhrkne ze sebe, nemůže si pomoc*

*Pokrčí rameny.* Myslím, že jsi natolik chytrá, že máš vybrané, komu věřit a komu ne. *Usměje se.* Akorát si stále myslím, že já patřím na ten druhý seznam. Nemám pravdu, lásko? *Jo, trochu provokuje. Pak se zastaví, když mluví o Elijahovi. Otočí se na ní.* Co bych to byl za bratra. Kdo ví, kde je mu konec. *Řekne neurčitě.*

*Pokrčí rameny* A víš, že máš pravdu? Patříš na ten druhý seznam...a neříkej mi lásko *Zašklebí se a dá si ruce do kapes od bundičky* Elijah by bezdůvodně neodešel.. *zakroutí hlavou a kouká se na něho*

*Pokývá hlavou.* Jako bych to neříkal. *Tohle pronese spíš pro sebe. Pak se usměje, když si začne Hayley stěžovat na oslovování.* Ach, promiň, Hayley. *Tahle omluva je spíš ironická, než upřímná.* Ty znáš mého bratra víc, než já? *Koukne na ní a tím se střetne s jejím pohledem.*

*Když se na ní taky podívá, přistoupí blíž*Takhle to nemůžeš brát,a navíc, vím čeho si schopný, Klausi *Podívávse na něho a složí si ruce na hrudníku.Vlasy jí splívají podél ramen a sleduje ho*

*Jako by se na ní podíval šokovaně.* To už mě znáš tak dobře, že dokážeš odhadnout mé jednání, lásko? *Schválně jí tak oslovil. Ví, že to nemá ráda.* Tak třeba jsou tvé domněnky špatné. Kdo ví. *Řekne neurčitě a pokrčí rameny.*

* HR ho přitiskne ke stromu a ušklíbne se * Neříkej mi tak * zavrčí na něho *A ano možná znám Elijaha líp než ty *ukáže na něj ale stále ho drží u stromu *

*Když ho Hayley z ničeho nic přitiskne ke stromu, tak to moc dobře nečeká. Ale není z toho šokovaný. Naopak se usmívá a poslouchá její vyhrožování.* Že by ses začala učit ovládat své emoce? *Řekne zcela klidně. Pak, když to Hayley nejméně čeká ji odstrčí a přirazí ke stromu on jí. Nedělá mu to problém. Kouká na ní. Je vidět, že ho tím svým neuváženým jednáním naštvala.* Už jednou jsem ti řekl, aby sis uvědomila, kdo jsem a kdo jsi ty. *Sykne k ní vztekle.*

* Když jí přirazí ke stromu tak se na něj podívá *Já své emoce ovládám, na rozdíl od tebe * Nechce to udělat, ale musí.Kopne ho do břicha a pak ho odhodí o strom* Jo, Já vím, jsi to hrozné zvíře.Ale nezapomeň ,že já nejsem jenom hodná*Zatřepe nad ním hlavou a koukne na něj *